Jak to všechno začalo...
Už jako malá jsem toužila po pejskovi. Strašně a možná ještě víc, no asi jako každé dítě :) Bohužel jsem u rodičů neuspěla, byla jsem malé nedochůdče trpící alergiemi, ekzemem a neustálými záněty průdušek. Každou chvíli jsem byla buď nemocná a nebo v lázních a takovýmu tvorečkovi přeci pejsek do rukou nepatří. Ale já si stejně mlela svou a věděla jsem, že ten okamžik jednou příjde, prozatím jsem aspoň sbírala obrázky a pohlednice psů a snila, který že ten pejskek jednou bude můj kamarád a společník. 
Uplynulo spoustu let, minula mě škola kdy jsem byla daleko od rodičů, domova i přátel, obula jsem boty z toulavého telete a byla chvíli tam a zase jinde. Nabrala jsem trošku rozumu a i když jsem po pejskovi stále toužila, věděla jsem, že dokud mu nebudu moci dát zázemí, nemůžu si ho pořídit, přeci jen, není to hračka, a nebude tu se mnou týden, ale a to doufám, krásných dlouhých pár let :) No a pak to přišlo, rozhodnutí, že teď si ho pořídím a hotovo. Mám nějakou tu korunu, práci, spoustu volného času a hlavně stále velkou touhu si z nějakýho chlupáče udělat kámoše. Začala jsem prohlížet časopisy, atlasy, projíždět internet a pátrat po plemeni, které by se ke mně hodilo. Jednou jsem u kamarádky otevřela inzerci časopisu Svět psů a zaujala mě fotka pejska – byl to Cane Corso. Nikdy jsem toto plemeno neviděla, ale učaroval mě svou krásou. Začala jsem se pídít a pátrat a hledat veškeré dostupné informace o něm, problém byl, že v té době – konec léta 2004 těch informací ještě tolik nebylo, stále je to i dnes málopočetné plemeno, ale to co jsem zjistila mě stále více začalo utvrzovat, že tento pejsek je ten pravý. V polovině září, jsem zavolala na inzerát a tam mi bylo řečeno, že mají poslední štěňátko – fenečku. Domluvili jsem se, že se do dvou dnů ozvu jak jsem se rozmyslela. A já se rozmyslela :-)) V sobotu 25.9.2004 jsem brzy ráno naložila kamarádku Ladu a vyrazily jsme na Moravu pro to psí miminko. Dorazily jsme do Ruprechtova, zavonily u Jakšů, majitelů chovatelské stanice Cacobes a v kuchyni na nás čekalo to malé úžasné překvapení. No, malé, Dárlý už měla necelé čtyři měsíce a vážila 17 kg. A já poprvé v životě viděla skutečného caníka a odvezla si ho domů. :) 
A tímto začal můj život s caníkem…
